Ostrovy želv - Galapágy jsou vzdáleny od jakékoliv civilizace tisíc kilometrů hluboko v oceánu, a to z nich dělá oázu nerušeného klidu. Ale už skutečně vzdálený je i vrchol vyhaslé sopky Chimborazo. Vydejte se s námi k nejvzdálenějšímu bodu od zemského jádra na světě a z výšky 6263 m n.m. se zadívejte na svět pod vámi! K výstupu předchází, jak je již ve SNU zvykem, další fantastický program. Čokoláda, panamský klobouk, káva. Ve společnosti ostříleného průvodce Ivana Strapek, Vás tato klidná jihoamerická země uchvátí.

Den 1.

QUITO - VILLAGE OF NONO 2800 M.N.M.

Odlet přes 6 časových pásem na druhý kontinent. Večerní přílet na rovník, do Ekvádoru stále týž den! Stále více lidí si i tuto cestu chce zpříjemnit a využije možnost doplacení Business class. Vyzkoušejte to i Vy a budete se těšit už na samotnou cestu na zájezd. Přiletíte do svého cíle odpočatý. Rádi Vám poradíme.

Po příletu nás vítá hlavní město Quito ležící na úpatí sopky Pichincha ve výšce 2 800 m n. m. a podle mnohých to je nejklidnější a nejbezpečnější jihoamerická metropole. Letiště v Quito je dokonce druhé nejlepší letiště v Jižní Americe podle Skytrax za rok 2019 i 2020, a to je už co říct. Po příletu společný přesun do koloniální ekvádorské vesničky Nono, která se nachází přibližně 30-45 minut od Quita (které si prohlédneme až po návratu z And). Ubytujeme se v pohádkovém domečku Villa Doris Country House daleko od ruchu velkoměsta, kam jezdíme už dlouhá léta. Půvabná usedlost umístěna do překrásné rozkvetlé zahrádky, v níž létají kolibříci a o kterou se stará naše vynikající dlouholetá přítelkyně a místní partnerka Lorena, která naše klienty už velmi dobře zná, Vás okouzlí a příjemně překvapí. Milé rodinné přivítání. Dáme si spolu vynikající večeři, kterou máme už v ceně. Pokud jste vegetarián, vegan nebo máte alergie, dejte nám o tom předem vědět. Rádi pro Vás zajistíme cokoli budete preferovat. Večeři budeme mít v podobě vydatné zeleninové polévky, hovězího masíčka s bramborem a salátem a ekvádorské čokoládové pěny (změna vyhrazena). K dispozici voda, na přípitek rum canelazo a ovocný čaj. Vaří pro nás skvělý šéfkuchař, z nedaleké restaurace Tierras del Fuego.

Odpočinek po příletu. Toto je začátek aklimatizace ve výšce 2800 m n.m. Doporučujeme jít spát co nejpozději, abyste se rychleji přeorientovali na časový posun a nevzbudili se brzo nad ránem. Dobrou noc v tom snad nejklidnějším a nejkouzelnější místě Ekvádoru, kde Vás lidé vítají s otevřenou náručí.

Den 2.

VILLAGE OF NONO, NADMOŘSKÁ VÝŠKA 2800-2900 M.N.M.

První ráno v Ekvádoru. Ke snídani, se obvykle podávají čerstvě upečené sýrové empanadas nebo humitas, které mají sýrovo-kukuřičnou konzistenci, která se připravuje vařením v kukuřičném listě. Svěží čerstvý džus z tamarilo, kávička, čerstvé pečivo a domácí džemy. Načerpáme energii, naladíme se na začátek programu v probouzející se přírodě a těšíme se na dnešní zážitky.

Dnes nás čeká lehká turistika v okolí vesničky Nono, která je ještě z koloniálních dob s ekologickým cítěním a zajímavým ekosystémem. Navštívíme i místní haciendu, kde si řekneme více o životě na tomto místě. Je to doslova magická oblast, kde poletují kolibříci a pokud budete šikovní, tak určitě dnes nejednoho uvidíte. Je to místo, kde se mlha spouští po vysokých kopcích dolů do údolí a dodává této scenérii neuvěřitelné tajemno. Kvůli tomu je toto prostředí tak zelené, svěží a bujné. Na tyto nevšední fotografie se budete po zájezdu ještě dlouho dívat a vzpomínat. Máte pocit, že sem musí utíkat všichni obyvatelé hlavního města, pokud se chtějí chvíli zresetovat a vyčistit si hlavu. K tomu se zde dá toho velmi mnoho dělat, ať už pozorovat ptáky, jezdit na koni, vydat se na procházky, lehkou turistiku nebo si vyjet na kole. Na koních tu jezdí přibližně od roku 1500, kdy se sem dostali španělští dobyvatelé a představili tyto vznešená zvířata domácímu obyvatelstvu. Od těch dob se tato oblast ubírala směrem k rančerskému způsobu života.

Toto místo navštěvujeme již několik let a vždy odcházíme nadšení. Turisté většinou zůstávají v centru Quita a téměř nikdo nehledá něco tak unikátní. Tady v Nono jsme to unikátní našli. Setkání s domácími, kteří Vás přivítají a pohostí s čistým a otevřeným srdcem. I introverti se do tohoto místa zamilují. Společně se naobědváme. Všude je překrásně rozkvetlá zelená příroda, nezkrotné vrchy And, lidé žijí v klidném tempu a my nasáváme první dojmy a získáváme pravdivý obraz o zemi.

Po seznámení se s okolím vyrážíme na zahřívací 4 hodinovou túru do mlžného pralesa, kde se necháme ještě omámit rajskou zelení. Jsme v oblasti, kde se Andy setkávají s regionem džungle a pobřežím. Porosty jsou husté a větší. Andské svahy zde zachycují vlhký vzduch přicházející od pobřeží, a proto se to tu jmenuje mlhový prales. Pomalu se nastavujeme na výpravu, která nás čeká o pár dní. Jen Vy a příroda, o které jste tak dlouho snili. Večer návrat do vily a společná večeře. Dnešní den plná penze v ceně. Ocitli jsme se jakoby v jiném světě, a to jsme jen za branami obrovského velkoměsta.

Den 3.

VILLAGE OF NONO - YANACOCHA 3400 M.N.M. - RIOBAMBA 2850 M.N.M.

Opět nás čekají legendární, pravé domácí snídaně a opět se vydáváme do dalšího mlžného pralesa, který se jmenuje Yanacocha a nachází se v nadmořské výšce 3400 m. Tato rezervace ochraňuje úzký pás lesa, který se nachází pouze 1 hodinu cesty od Quito. Výhledy směrem k pobřeží berou dech. Žije zde 122 druhů ptáků, včetně kolibříků a velmi ohroženého kolibříka tmavého, který žije pouze zde a v provincii Imbabura. Procházka po značených stezkách, kde jste obklopeni hustě rostoucími exotickými stromy a rostlinami velkými jako sloní uši, se musí líbit každému. I dnešní oběd máme v ceně.

Odpoledne se přesouváme kolem Avenue of Volcanoes do města Riobamba, kde se ubytujeme. Za jasného počasí budeme mít výhledy např. na sopku Cayambe (třetí nejvyšší sopka země), sopka Antisana (čtvrtá nejvyšší sopka v Ekvádoru), sopka Cotopaxi (nejvyšší aktivní sopka země a druhý nejvyšší vrch), El Altar (který má až 9 vrcholků) a Sangay (který se podobá japonské Fuji). Nedají se od nich odtrhnout oči. Kolik lidí tam už vyšlo? Do jaké výšky? Jak velká zima tam je? Otázek je mnoho. Náš zrak začíná přitahovat přibližující se Chimborazo.

Dorazíme do města Riobamba, jehož název je skládačka ze španělského slova rio "řeka" a kečuánského slova bamba "údolí". I samotný mix těchto slov odráží právě ten střet lidí různých kultur a jejich soužití na tomto místě. Riobamba má stále silný indiánský charakter. Žili tu indiáni kmene Puhará, a pak se zde objevily i Inkové. A tento svůj původní charakter si uchovává do dnešních dob v uličkách, kde se postavili španělské koloniální budovy. Právě tyto uličky každou sobotu ožijí velkými trhy, kde se sejdou lidé z okolních usedlostí a v neděli tu už nenajdete absolutně nikoho, jako by město upadlo do kómatu. Neuvěřitelný klid. Na ulici se možná objevíme pouze my a zatoulané krávy (Riobamba je významným chovatelem dobytka). Ekvádor takový, jak ho nečekáte. Projdeme se v parku Maldonado, kterému dominuje katedrála, nebo v Parku 21. dubna, ze kterého jsou výhledy na městečko a okolní zasněžené vrcholky hor Chimborazo, Carihuairazo, Tungurahua a Altar? Je tu ještě park Libertad, ve kterém se nachází jediný kostelík kruhového půdorysu v celé zemi. Jsme už velmi daleko. Toto je výchozí místo pro treky na Chimborazo. Prostor na individuální večeři.

Den 4.

TREK V NADMOŘSKÉ VÝŠCE OD 3800 M. DO 4200 M.N.M., NOC VE VÝŠCE 2850 M.N.M.

Dnes nás čeká první větší túra, kterou musíme podniknout, abychom se ještě lépe aklimatizovala před naším velkým výstupem. Bude středně náročná, dlouhá 13 km a vede po loukách a skalnatém povrchu. Vždyť před námi je výzva: vystoupit na nejvyšší horu Ekvádoru a nejvzdálenější místo od zemského jádra. Chimborazo = vyhaslá sopka. Napětí stoupá a přípravu vůbec nepodceňujeme.

Snídaně a odcházíme krátce před 9:00 autem do malé indiánské usedlosti (1 hodina cesty), která se nachází na úpatí Chimborazo v nadmořské výšce 3800 m n.m. Odtud se vydáme na trek, který bude trvat přibližně 5-6 hodin podle tempa, které si nasadíme. Naše cesta povede do nadmořské výšky 4200 m n.m. Dnes budeme mít obědový balíček v ceně.

Tato cesta nám v jednom směru zabere přibližně 3 hodiny a dostaneme se k lesu, kde rostou zvláštní stromy rodu polylepis. Dají se spatřit právě zde, v jihoamerických Andách. Tento název pochází z řečtiny, kde "poly" znamená mnoho a "Leptis" znamená vrstvy. Jsou to tedy stromy pokryté kůrou, která připomíná tenké kousky papíru v několika vrstvách a jejich tenké zelené listy vytvářejí dojem hustého tmavého lesa. Kvůli této kůře ho v Ekvádoru nazývají i jako papírový strom. Rostou ve výšce od 3000 m do 5000 m n.m. a jsou to stromy, které rostou ve zvláštním vytočeném směru. Extrémní podmínky a vysoká nadmořská výška je důsledek toho, jak vypadají. Připomínají doslova křoví, kde jsou větve propletené do sebe stejně jako jejich kořeny pod zemí. Některé tyto druhy v Andách tvoří tzv. polylepisové lesy, což jsou nejvýše položené lesní porosty na světě. Indiáni využívali jejich dřevo poměrně často (na topení, na vaření) nakolik pomalu hoří.

Pokud budeme mít štěstí uvidíme endemit kolibříka, kolibřík chimborazský, který žije ve vyšších nadmořských výškách od 3500 m do 5200 m n.m. a vyskytuje se pouze zde v Andách v Ekvádoru a na hranicích s Kolumbií. Je dlouhý pouze 12 cm a váží 8 gramů. Samečka poznáte podle fialové hlavy a zeleného zbarvení křídel s bílou hrudí, kde má černý pásek a samičku podle šedo-zeleného zbarvení, které na krku přechází do bílé barvy. Krmí se nektarem z rostlinky Chuquiraga, která je typická pro Chimborazo. Zvláštností je, že při krmení tento druh netřepe křídly (obvykle třepou v rychlosti cca 120 x za minutu) čím v tomto vysokohorském prostředí šetří energií. A jak hnízdí? Obvykle v jeskyních nebo v hustém křoví, jednoduše na místech, které je chrání před nepříznivým počasím. Odpoledne návrat do Riobamba. Opět prostor na individuální večeři a odpočinek po túře.

Den 5.

TREK V NADMOŘSKÉ VÝŠCE OD 3800 M. DO 4400 M.N.M., NOC VE VÝŠCE 4000 M.N.M.

Po snídani se autem přesouváme do Urbino, která se nachází v nadmořské výšce 3618 m n.m. a toto je zároveň i nejvyšší položené místo v zemi s železniční tratí, která prochází Andami. Budovaly ji na začátku minulého tisíciletí. Právě tu, z malé horské vesničky Urbina se vydáme na 6-7 hodinový středně náročný trek, který směřuje od méně známé sopky Carihuairazo (název v indiánském jazyce Kichwa znamená "muž ledu a větru") k slavnému Chimborazo, které odděluje údolí Rio Mocha a je dlouhé 14 km.

První úsek, resp. první hodinu cesty půjdeme po malé cestičce, která nás dovede k malé chatě v nadmořské výšce 4200 m n.m. Odtud se Vám za jasného počasí naskytne panoramatický výhled na masiv AND, které se táhnou po celé západní části Jižní Ameriky od Venezuely do Patagonie v délce cca 7000 km. Dnes budeme mít obědový balíček v ceně. Dále budeme pokračovat pěšinkou do nadmořské výšky 4400 m n.m .. Potom sestoupíme do údolí Abraspungo. Tato oblast je známá vodními prameny a horskými potoky, kde žijí různé druhy živočichů, či ptáků, vysoké zvěře nebo vikuně, lamy a alpaky. Uvidíme i některé z místních pastýřů? Dotvořilo by nám to obraz o horské kultuře Ekvádoru, která nám už několik dní bere dech.

Odtud nás pronajaté auto zaveze na místo, kde přespíme. Bude to v Chimborazo Lodge v nadmořské výšce 4000 m n.m. a i zde budeme mít večeři zajištěnou. Tuto lodge dal postavit Marco Cruz, místní legenda a vynikající horal, který poprvé vyšel na Chimborazo, ve svých 13 letech. Narodil se v roce 1945 ve městě, kde jsme byli včera, v Riobamba. Marco jako milovník hor a turistiky vyšel i na nejvyšší vrchy v Evropě (Alpy, Mt. Blanc), v Africe (Kilimanjaro, Ruwenzori na hranici Ugandy a Konga), v Asii (Himaláje). Podnikal výpravy i na Aljašce (Mt. Mckinley), v Grónsku, na Islandu (Hekla) a mnohé další. Ve Francie se oficiálně stal horským vůdcem. V 80. letech se jeho práce soustředila na pomoc a podporu horské turistiky v Ekvádoru (práce pro ministerstvo a národní parky) a začal podnikat oficiálně profesionální expedice v pohoří Andy. Samozřejmě, stál i na nejvyšším vrchu AND, Aconcagua a prý i na každé jedné sopce v Ekvádoru. Své znalosti, zážitky a vzpomínky sepsal v řadě několika knih. Dobrou noc pod nejvyšším vrchem světa.

Den 6.

TREK V NADMOŘSKÉ VÝŠCE OD 4000 M. DI 5060 M.N.M., NOC VE VÝŠCE 4000 M.N.M.

Po snídani začínáme 6-7 hodinovou středně náročnou túru k Templo Machay. Bude dlouhá 12 km a povede i po cestě tvořené sopečným popelem a skalami. Templo Machay je posvátná jeskyně na jižním svahu Chimborazo v nadmořské výšce 4700 m n.m. Až do dnešních dob zde indiáni Puruhá chodí s malými oběťmi pro Taita (otec). Puruhá žijí právě zde v Andách v provincii Chimborazo a sousední provincii Bolivar a věří, že v těchto zasněžených končinách sídlí jejich bohové.

Puruhá zde byly již v dobách, kdy sem poprvé přišli španělští kolonizátoři. Tehdy jejich populace tvořila okolo 155 000 členů. Příchodem Španělů, a tedy i příchodem evropských chorob se jejich populace dramaticky snižovala. V 18. století zde již prakticky nebyl téměř nikdo, kdo by vyprávěl a dokázal uchovávat původní jazyk, a tak potomci plynule přešli do kečuánského jazyka.

Budeme procházet neporušenými loukami, po kterých se procházeli v dávných dobách indiáni i Inkové, tam kde dnes kvetou rostliny jako hořec či chuquiraga. Právě nektar z chuquiragy tak velmi chutná endemitům kolibříka, který žije v těchto výškách.

Pak pomalu stoupáme po skalách k chatě Whymper a překonáváme nadmořskou výšku 5000 m n.m. Toto jsou nejvýše položené ubytovací možnosti v celém Ekvádoru! Ne, wifi zde není a ani nám chybět nebude. Maximálně si užíváme svou dovolenou a nic nás při tom nevyrušuje. Horská chata Whymper je pojmenována po Britovi Edwardovi Whymperovi, který v roce 1880 jako oficiální první horolezec vystoupil na Chimborazo. Doprovázeli ho přitom švýcarští horští vůdci, bratři Carrelovi. Chata byla postavena v roce 1979 a vlastní ji země Ekvádor.

Cestou k chatě nás provázejí vikuni. Určitě zahlédneme i zmíněné lamy a alpaky a průvodce nás naučí rozdíly mezi nimi. Uvidíme i kondora či andskou lišku? Možná i ty, pokud budeme mít štěstí. Z dalších živočichů zde žije např. mravenečník, který dokáže narůst do délky 2 m, velké hlodavce aguti, kapybary, které váží do 65 kg, divoká prasata pekari a různé jiné. V Andách žijí i jaguáři, tapíři, pumy, ale ty téměř nevidět, protože se lidem vyhýbají. Speciální péče a znalosti horských vůdců nás nadchne a cítíme absolutní bezpečí. Nic nám neubírá na radosti z výstupu. Plná penze v tento den v ceně. Návrat do Chimborazo lodge, kde přenocujeme.





Den 7.

TREK V NADMOŘSKÉ VÝŠCE 5000 M. - 4800 M.N.M.

Náš týden v Ekvádoru byl dostatečně dlouhý na to, aby proběhla kvalitní aklimatizace, protože zdraví je vždy na prvním místě. Lepší aklimatizace = větší šance na úspěch. V horách hraje roli každých 24 hodin. Teď to už chápeme. Našim cílem je dostat Vás v pohodě na vrchol.

Dnešní ráno máme volno, které můžete využít k relaxu nebo spánku po několika túrách a načerpat energii před výstupem, který nás čeká zítra. Na oběd se vydáme do chaty Carrel v nadmořské výšce 4800 m n.m. Tam strávíme celé odpoledne, abychom si zvykli na vyšší nadmořskou výšku, do které postupně přicházíme. Toto je zároveň i místo, kde nám horští vůdci řeknou další bezpečnostní opatření. Vysvětlí nám, jaká cesta vede dál a jak správně dýchat, když se budeme blížit do našeho finále. Péče a bezpečnost je na prvním místě.

Po brzké večeři si několik hodin pospat a ve 22:30 večer začneme šlapat k našemu cíli, dokud je sníh v noci ještě tvrdý a pevný. Tehdy nám to půjde mnohem lépe. Zkontrolujeme si výstroj, ujistíme se, že jsme nic nezapomněli. Tato noc bude plná očekávání. Tento výstup bude náročný, ale my jsme se velmi dobře aklimatizovala. Známe horské prostředí jako svou dlaň a máme na to! Zažijeme o pár hodin nejkrásnější svítání? Plná penze i v tento den v ceně.

Den 8.

TREK Z NADMOŘSKÉ VÝŠKY 4800 M. DO 6263 M.N.M.

První úsek stoupání vede po cestičce, která je skalnatá. Čekají na nás skály, sníh i led. My přijdeme na skálu El Castillo v nadmořské výšce 5350 m n.m. Od ní pokračujeme ledovým hřebenem. Stoupáme pod 35-45 stupňů. Po 7-8 hodinách přicházíme k vrchu Veintimilla Summit v nadmořské výšce 6227 m n.m. Pokud máte energii nazbyt, dá se ještě pokračovat výše, přibližně 1 hodinu k vrchu Whymper Summit v nadmořské výšce 6263 m n.m.

Zde je již náš vrchol. Místo, kam jsme se chtěli dostat. Zde jako jediní na planetě stojíte na nejvzdálenějším místě od zemského jádra. Samotný nejvyšší vrch And, Aconcagua na hranici Chile s Argentinou, je jen o 650 metrů výše (6959 m n.m.), ale není vyšš od středu země. Celý svět máme my tady a nyní pod sebou. Krátký pobyt na vrcholu, musíme šetřit své síly (vždyť zájezd končí až doma) a se svítáním scházíme, dokud je sníh tvrdý. Takže v tomto okamžiku ještě není žádný konec. Těžká práce pokračuje a čeká nás cesta zpátky. Snídaně a obědový balíček v ceně. Sestup nám zabere už jen 3-4 hodiny. Vrátíme se k chatě Carrel a odtud nás auta převezou do Riobamba a následně směřujeme do Quita, kam máme dorazit ve večerních hodinách.

Pokud se výstup podaří napoprvé, tak už dnes večer je možnost projít se v centru města a prohlédnout si náměstí, katedrálu, tržiště a vychutnat si po krásných dnech i fantastické místní gurmánské speciality. Prostor na individuální večeři po famózním výkonu. Prostor na nákup dárků a suvenýrů.

Den 9.

QUITO - MITAD DEL MUNDO - LETIŠTĚ

Snídaně v hotelu, a ještě dnes bychom se chtěli postavit i na rovník. Vše záleží na tom, jestli se nám podaří společně vystoupit na vrchol napoprvé.

Koloniální Quito, 2. nejvýše položené hlavní město na světě, nás vždy při návštěvě okouzlí. Nejen příjemným jarním počasím - ne nadarmo se mu říká město věčného jara - ale i atmosférou a historickým jádrem, které patří k největším v Latinské Americe a do seznamů UNESCO bylo zapsáno již v roce 1978, spolu s polským Krakovem. Po vyhlídce z vrchu Cerro Panecillo, kde se nachází socha Virgen - Panny Marie vysoká 41 m, se přesuneme do středu světa - Mitad de Mundo. Na rovníku fungují zákonitosti fyziky jinak. Diskuse nad pokusy. Vzpomeneme si na francouzskou geodetickou expedici z roku 1736, která s tehdejšími nejmodernějšími přístroji zaměřila a označila rovník. Bylo zajímavé, že během následujících let přišli na to, že rovník zaměřili tehdy špatně. S 240metrovým posunem. Jen kousek odtud se našly ruiny chrámu Catequilla. Chrám jako takový byl postaven Inky a polohou seděl přímo na rovníku - 0 ° 0`0 "S 78 ° 25`43" Z. Na začátku minulého století zde byla zřízena hvězdárna, kde pracoval i Milan Rastislav Štefánik. Slovenská stopa v Ekvádoru.

Den 10.

QUITO - GALAPÁGY - BALTRA - SANTA CRUZ

Odlétáme 1000 km do hloubky Tichého oceánu. Vzdálenost, kterou jiní živočichové neuměli překonat a proto Galapágy zůstaly takovým výjimečným místem. Na novém letišti v Quito, vyřídíme vstupní kartu na Galapágy, kartu Inga. Vybavení i poplatek je již v základní ceně zájezdu. Následně náš partner "zacheckuje" zavazadla, neboť toto je v případě Galapág složitější - musíte projít speciální kontrolou a dostanete speciální svorku, abyste zavazadla už nemohli otevřít. Na letišti kupujeme poslední láhve rumu (za nižší cenu) a odlétáme. 6 tisíc metrů vysoké sopky vystřídají nedozírné vody Tichého oceánu.

Pod námi se z tmavomodrého oceánu vynoří černý vulkanický ostrov Baltra a my přistáváme. Psi nám očichají zavazadla, projdeme složitými celními procedurami, seznámíme se se zákony, které budeme dodržovat, abychom unikátní prostředí zachovali i pro další generace. Vydáme se expedičním autobusem křížem přes Baltru (15minut). Nasedneme na domorodou lodičku a přes kanál Itabaca se přeplavíme na hlavní ostrov Santa Cruz a i toto je super zážitek. Takový transfer z letiště je vskutku unikátní a je hned jasné, že jsme na unikátním místě. Nasedneme na naše pronajaté džípy, zavazadla naložíme dozadu a naši řidiči po překvapivě dobrých cestách stoupají nahoru na sopku. Kolem nás je najednou zeleň a my dáváme pozor, abychom nesrazily želvu obrovskou - na tomto ostrově se jich nachází nejvíce na celých Galapágách. Následně po hodině sjedeme opět dolů k moři a ubytujeme se v našem hotelu v hlavním městě ostrova v Puerto Ayora 5 minut od absolutního centra. Poobědváme v nejlepší restauraci města. Čerstvé ryby, ceviche, tamarindový džus či caipirinha. Večer si projdeme suvenýrové obchůdky, zastavíme v baru a nafotíme si z ptačí perspektivy houf žraloků, kteří loví malé rybičky v osvětleném přístavu.

Den 11.

SANTA CRUZ GALAPÁGY

Po snídani ihned vyrážíme do Darwinova centra. Kamenným chodníkem mezi stovkami obrovských kaktusů přicházíme na místo, které nás uvede do problematiky ostrovů. Proč jsou Galapágy tak známé? Život Charlese Darwina a co ho na Galapágách uchvátilo. Kde žila nejslavnější želva světa Osamělý George? Opravdu měl 150 let? Dnes chceme vidět minimálně tucet želv a zároveň více druhů. Chceme si prohlédnout kostru velryby a celé muzeum v Darwinově centru. Chceme vidět lachtany, lovící pelikány a pak skočit na pláž. Hodinová procházka po nejkrásnější pláži ostrova a zřejmě i celých Galapág. Bílý písek a modré moře... které je naprosto unikátní, v moři můžete vidět plavat ještěry - leguány mořské. Když Charles Darwin uviděl plovoucí leguány a všiml si, že ocas těchto praještěrů nemá kulatý průměr, jak je běžné, ale je plochý, aby se jím dalo manipulovat jako kormidlem. Když si všiml, že tyto leguáni nozdrami vysmrkávají přebytečnou sůl, kterou do svého těla dostali tím, že se živí mořskými řasami. Když si všiml, že mají silné drápy přizpůsobené tomu, aby se uměli zachytit při plavání na skálu. Že na rozdíl od barevných suchozemských leguánů jsou tito černí, přizpůsobeni prostředí, kde se pohybují. ... došlo mu, že tato zvířata se přizpůsobily okolním podmínkám, které jsou na Galapágách unikátní. No, když je to takto zřetelně vidět na odlehlých Galapágách, tak to musí platit i jinde - dovolil si zauvažovat Darwin.

"Nepřežije ti největší a nejsilnější, ale ti, kteří se co nejlépe dokáží přizpůsobit"

Dnes vědci tvrdí, že se evolučně živočichové, a tedy i lidé nemění pouze z generace na generaci. Ale obecně se věří, že evoluce probíhá u nás každodenně. Každým dnem se přizpůsobujeme okolním podmínkám. Nepřežijí ti největší a nejsilnější, ale ti, kteří se co nejlépe dokáží přizpůsobit okolním podmínkám. Bereme si plavky a brýle a pokud budeme mít štěstí, tak si s leguány zaplaveme.

Den 12.

SANTA CRUZ GALAPÁGY

Tortuga Bay se skládá ze dvou pláží: Playa Brava a Playa Manda. Playa Brava je pláž s obrovskými vlnami vhodná pro odvážné surfaře, kde jsou častými návštěvníky žraloci. Zde se nebudeme koupat. Po nádherné bílé pláži se vydáme vpravo a asi 15 minut jdou naše bosé nohy ve vodě, boty v ruce. Jdeme středem a nikoli nahoře na duně. Tam totiž želvy kladou vajíčka. Ta místa jsou označena a je tam páska, která hnízdo ohraničuje. Největšími nepřáteli želv jsou nově dovezení živočichové jako kočky, prasata, které želví vajíčka najdou a snědí. Přijedeme až k malému zelenému mangrovníkovému lesíku, pod kterým se vždy vyhřívají mořští leguáni. Do vody chodí 2x za den na 10 až 15 minut, ale je jich tu tolik, že šance je značná. Uvidíte leguány vystřikovat sůl z nozder. Všímejte si jejich ocasů přizpůsobených plavání. Naučíte se rozlišovat samce s velkými ostny na zádech a hlavě od samiček. Na bílém písku se černí leguáni vyjímají a budete mít ohromný zážitek. Pak se vydejte ještě 3 minuty křížem a přijdete ke klidné laguně na Playa Manda, kde můžete kajakovat či si v bezpečí zaplavat, šnorchlovat v klidné vodě. Často jsou zde vidět mořské želvy či plavou rejnoci. Alternativní fakultativní výlet.

Den 13.

GALAPÁGY-QUITO - EVROPA

Odlet z Pacifiku a přelet do Ekvádoru. Přestup na mezinárodní let domů. Plný pozitivních dojmů, ekvádorské pohody a radosti ze života, poznatků z historie Inků, zážitky z And a velkým respektem před přírodou letíme přes Atlantik domů.

Den 14.

EVROPA

Přílet do Evropy. Sdílení zážitků s rodinou a přáteli a znovu prožívání krásných dní, které jste právě absolvovali. A hlavně dobrá regenerace! Kam to bude příště?